A tak ďábel sám

Žánr : Tragédie

Varování : Depresivní

Věková hranice : od 12-ti let

Obsah : Jak se srovnat se životem? Je to boj nebo pouhá hra? Kdo ví...?

  

...

Seděla na větvi starého seschlého stromu, hrbícího se nad špinavým jezírkem uprostřed parku. Nohy nechala volně pohupovat ve vzduchu a dlaněmi se opírala o smůlou zašpiněnou kůru. To se ví, že zde nebyla jen z rozmachu mysli, to se ví, že ne! Čekala, sic nebylo na co, ale jako věrný pes vyčkává svého pána, ona čekala na to NĚCO a nehodlala onen strom opustit dříve, než se toho NĚČEHO dočká.

A tak minuty ubíhaly a čas plynul, až slunce zapadlo za horizont a mraky pohltily jindy blankytně modré nebe a zčernily ho svou zuřivostí s údery blesků a dopadem deště. Ale ani to nebyl povel k tomu, aby odešla. Ne, i nadále seděla promočena do morku kostí na mrtvém stromě a s bolestí, že to, nač tak dlouhou dobu čekala, nepřišlo, hleděla do temné hladiny jezera. Ve vodě mohla spatřit svůj odraz a peklo odehrávající se na nebi. Záblesk protnul její myšlenky a děsivé hromobití jí donutilo úlekem nadskočit.

Snad to byly slzy, co se jí zrcadlilo v očích, nebo osamělé kapky deště, dopadající jí do obličeje, byla si však vědoma hluboké propasti zármutku ve svém těle, kterou se dnešním příchodem chtěla pokusit zbavit…jenže ono TO nepřišlo…TO osvobození. Nechávalo jí dál se trápit a bavilo se tou její utrápenou hrou, které by se ani smutný zpěv Valar nevyrovnal.

Zatnula dlaně v pěst, tak, jak to dělávala, když se v sobě pokoušela najít alespoň špetku odvahy, nadechla se z plných plic, leč věděla, že čím menší boj, tím lepší, a se zavřenýma očima a nohama zkříženýma o sebe skočila do náruče ledového jezera. Venku se mezitím zvedl vítr a cuchal zbylé lístky suchého stromu, co se nebezpečně kynklal nahoru a dolů, a s každým novým nárazem větru o jeho větev hrozilo, že se kus stromu ulomí a padne do víru zoufalství, jež nyní pohltilo všechnu vodu a utápělo dívku, bojující v ledové lázni.

Jako delfín cákal a bavil se vodní hrou, ona máchala pažemi a kopala do stran, snažíc se přesvědčit zůstat, neodejít! Už nebýt tou poraženou, ale vítězkou! Mezi zuby skousla svůj jazyk a ignorovala železnou chuť v ústech. Chtěla vyhrát, chtěla!

Zachytila se špičkou chodidla o kořen stromu a i přes své přesvědčení dnes umřít lapala zděšeně po dechu. Mohla cítit, jak jí špinavá voda teče do krku a uhnizďuje se v jejích plících. Mohla cítit tu ledovost vlastního těla, v jakém pomalu přestal žhnout plamen. Mohla cítit, jak v posledních sekundách její hlavou projela myšlenka: „A co je vlastně to vítězství?“

A Bůh by přísahal, že v ten moment pochopila, že smrt je únik před bojem, ne jeho ukončení. Že je to chvilkové osvobození, které by ji v posmrtném životě okamžitě opustilo. A že vlastně život není bojem, ale hrou!

Zakotvenou nohu zbytky posledních sil vyhákla, přičemž jí uplaval jeden sandál, nezajímala se o něj však. Jediná věc, které věnovala svou pozornost, byla jasně zářící koule nad hladinou, tak moc připomínající měsíc. Zapřela se a s posledním výdechem vyplula nad hladinu, neschopna dalšího pohybu, jen zběsilého lapání po dechu.

Roj blesků a silná chumelice nepřestávaly. A ta obrovská koule, zářící jak samotný měsíc, vedle sebe najednou měla sestru a v dalším okamžiku se na žhnoucích koulích zjevily panenky, jež třeštily svůj pohled do očí zděšené dívky. Škleb, který se poté vykouzlil na ohavném obličeji, způsobil, že hrom ukázal svou sílu a ranou rovnou tisíci běžících býků našel svůj cíl v suché větvi. Jak bohyně zkázy dopadl kus dřeva na strachem stáhnutou tvář mokré dívky a pohřbil ji pod hladinou studených vod, kde ji zaklínil mezi kořeny a zemí posetou slizkými řasami.

Tu ďábel sám, nyní sedící na pevné zemi, se rozchechtal jak blázen a z ohnivých očí mu vychrstla smršť usměvavých slz. A už jen mohl zírat na opuštěný sandál, co sebou v malých vlnkách houpal jako v kolébce, avšak osamoceně, již ne víckrát na noze dívky, jež ležela na dně vod a se zoufalstvím uvězněným ve svém těle tiše promlouvala k bohu, jak moc jej nenávidí a že vrátí mu svou zlobu, jen co se chladná mrtvola sprovodí ze světa…